Kniha Místa, kde země promlouvá - Příběh Hranické propasti
My civilizovaní lidé jsme zvyklí dívat se na vše jen zvnějšku a teprve se učíme vidět dovnitř a porozumět původnímu významu mimořádných míst na našem území. Mohou být vnímána jako zemské brány, místa posvátná, obřadní či památná. Některá mají svým významem a působením dosah celosvětový.
Domorodí lidé přírodních kultur mají takovou úroveň vnímání reality, jakou by jim leckterý vědec či nadšenec mohl závidět. Vidí do podstaty forem a znají či dokáží rozpoznat jejich původní účel. Věnují pozornost místům, kde země promlouvá, s přirozenou úctou k tomu, jaký význam mají v krajině a jak dokáží ovlivňovat lidskou společnost. To, co považujeme za pověst či fikci, lze chápat také jako důležitou zprávu.
Příběh Hranické propasti dává prostor různým pohledům na skutečnost. Je mostem, který je spojuje.
Pusťme se tedy do hlubin své představivosti a vydejme se k promluvám a obrazům, které nám vydala nejhlubší propast světa.
Ukázka
...."V té době se usadil ve vsi pod kopcem starší muž jménem Bartoš, který zcestoval kus světa a na staré roky žil sám v domku na břehu řeky. Občas zašel do místní putyky, aby se poveselil a vyptal se místních na kopec, který pozoroval z okna svého domku. Starý rodák jménem Maldob ho poslouchal a řekl: „Proč se pleteš do věcí, kterým člověk nerozumí? Chceš se snad stát tím, co není lidské?“
Bartoš, znalý světa a různých podivností se zamyslel a odpověděl: „Však lidé pomalu zapomněli na to, co je stvořilo. Proč se tedy nepodívat?“
„Lidem bylo dáno, aby žili.“ Dodal Maldob a doufal, že si dá Bartoš pokoj. Však dobře věděl, že ten kopec je neobyčejný a i jeho děd mu od dětství vyprávěl, že se tam dějí v noci zvláštní věci a neradno tam lidem chodit. Jsou místa, která patří přírodě, i když jsou tak blízko lidem.
Bartošovi ale to zvláštní světlo, které vídával v noci nad kopcem nedalo spát. Maloval výjevy nočního nebe a zpodobnil ho jako zplození světa. Byl tak pohlcený tím, co z oken svého domku u řeky viděl, že ho nepozorovaně ovládla nutkavost vydat se tam. Na místo, které bylo pro lidi nepřístupné a nikoho by ani ve snu nenapadlo tam vstoupit. Jednoho večera Bartoš neodolal vydal se tam."...
Hranická propast pohledem vědců, historiků a potapěčů
Poblíž místa, kterému se říká Moravská brána, se nachází nejhlubší propast v České republice a zároveň nejhlubší zatopená propast světa. Zdá se, jako by snad ani neměla dno. Všechny pokusy o jeho naměření zatím selhaly. Posledním ověřeným údajem je 519,5 metrů, odborníci ale odhadují, že se může vyhoupnout až na úctyhodných 1000 metrů.
Hranická propast leží na pravém břehu řeky Bečvy v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic. Podle pověsti do ní na svém koni skočil moravský král Mojmír II., aby totéž v noční temnotě udělali jeho pronásledovatelé z řad zrádných velmožů ohrožujících Moravu.
Hranická propast pohledem domorodých lidí
Domorodí mamové kmene Kogi a Wiwa z hor Sierra Nevada v Kolumbii a sibiřský bo[1], kteří se u Hranické propasti potkali, tvrdí, že některá místa k nim promlouvají dávno před tím, než se na ně fyzicky dostanou.
Z jejich pohledu je Hranická propast branou do středu země. Voda v ní sahá až k základní kamenné desce, o které mluví jako o kameni s obrovskou silou, držícím základy světa. Místo vnímali jako jakousi zemskou vagínu, ze které vedou neviditelná spojení ke všem ženám na našem území. Zároveň ale potvrdili, že je toto místo dávno znečištěné a víc než zdroj plodnosti tady mamové vnímali energii lidského konfliktu, války a bezedné zloby. Poukázali i na to, že se jedná o prastaré obřadní místo, na kterém naši předkové, kteří ještě dodržovali zákony země, dávali obětiny pro zklidnění či odvrácení přírodních katastrof.
Mamové upozornili na to, že zde probíhají velmi důležité přírodní děje, a doporučili prohlášení Hranické propasti jako chráněnou zónu 1. stupně. Velmi zdůrazňovali, že není dobré, aby oblast hojně navštěvovali turisté – místo potřebuje klid pro nerušenou regeneraci.
Hranická propast se nachází na východní hranici naší země. Mamové vycítili v jezerních vodách konflikt a válku a jejich doporučení pro krajinnou práci nás vede k usmíření a obnově míru.
[1] mamo, bo – přírodní léčitel, šaman